Setkání

31. ledna 2016 v 17:53 | Scatty
Pokud jste četli moje dvě "povídky" tak spolu zvláštním způsobem souvisí. A tak mě napadlo, že z nich udělám jednu mega povídku, kterou budu postupně dopisovat a jednoho dne ji vydám jako jeden článek.

Ahoj jsem Sun. Vítej v zemi mrtvých. Katrina vstala tak prudce, že shodila kytku co ležela na nočním stole. "J-j-j-j-já jsem mrtvá?"
"Ano! Samozřejmě. Stejně jako my všichni." Potom se někdo obrátil na tu usmívající se dívku, která se představila jako Sun s větou: Další nováček, našli jsme ji s bodanci v břiše. Ležela před divadlem. "Co se to děje?!" Sun mi vlídně avšak s nejistotou odpověděla : "Nic ale zvláštní náhoda tomu chtěla, že přišel ještě někdo jiný."

Nic jsem nechápala. Vůbec nic. Absolutně nic. Pamatuju si jenom , že jsem psala naléhavý dopis v cele a pak mě odvlekli a zastřelili. Ale jak to, že stále dýchám? Sun mi řekla, že jsem v zemi mrtvých ale nic moc jiného. A kdo je ten další?
Začalo mě zajímat, co asi dělá moje rodina. Moje matka, můj otec a moje sestra Jin.

SKOK (zpátky do druhého příběhu)

"Bolí to!" Křičela jsem tu větu pořád dokola a dokola. Viděla jsem stíny lidí s plášti. Nejspíš to byli doktoři a snažili se mě udržet při vědomí. Ale to se jim povedlo asi tak na dalších pět minut...

Probudila jsem se a venku byla tma. Vedle mě seděla na židli Sun a četla si knihu. "Sun?" Otočila se na mě se zvýdavým pohledem ve tváři. Začala se ptát, ona se ale neptala na to jak mi je ale na to, jak to že mě mohl někdo bodnout když jsem byla ještě naživu, a ta rána zůstala ještě v posmrtném životě. Když jsem neodpověděla, dospěla k závěru, že jsem musela umřít dřív.

Po několika hodinách vysvětlování a snažení se pochopit co se děje, jsem už měla veliký hlad. Když to jakýmsi záhadným způsobem vycítila Sun, zavedla mě do jídelny, kde už seděla jiná dívka. Přisedla jsem k ní. Podívala se mi do tváře a robrečela se. Usedavě plakala a začala mě i objímat. Chvíli jsem nevěděla co se děje a pak z ničeho nic přišel nával vzpomínek. Jak jsem se dívala na tuto dívku jako na malou holčičku, která spadla a sedřela si koleno. Moje matka ji zvedla a přitulila si ji k sobě. Pak mi pokynula abyh šla k nim a vyslovila tuto větu :"Vy moje malé princezny."

"Ahoj Katrin." Řekla jsem jí do ucha. "Ahoj Jin."

Pokračování příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama