Zapomenuté narozeniny

29. ledna 2016 v 10:00 | Hiyori |  Povídky
Ahoj minaj tak jsem tu sprvní povídkou.Každou povídku ukončí "krásný" obrázek (teda pokud ji budu psát já).

Když se okolo 15 hodiny vracím s Charlet do cechu.Potkám Lucy, Erzu a Levy tak je doběhnu a pozdravím. Celý cech je na mě a Charlet strašně hodný tak se snažím neustále myslet pozitivni abych jim to oplatila.
Dnes se, ale holky chovají divně. Když přijdeme do cechu tak se běžím zeptat Miri jestli neví co se jim stalo. Jak probíhám cechem tak si všímám, že Gray a Natsu se spolu neperou a když trochu spozorním tak si všímám všech těch smutných tváří. Všichni se tváří smutně a všichni spozorněli když jsem přišla. "Co se stalo?"ptám se s Charlet"snad jsem nikomu neublížila." Ta jen pokrčí rameny a letí k Happymu.
Dojdu k Miře "Ahoj Miro stalo se snad něco, že jsou všicni tak smutní?" "Nic vážného Wendy nemusíš se ničím trápit." Mira je namě jako vždy velmi hodná, ale neusmívá se. Proto dostávém ještě větší strach. Znovu se rozhlížím pocechu- Levy, Lucy a Charlot si sedli spolu s Gajelem, Natsuem a Happym, Erza si přisedla ke Caně a Juvia sedí u Greye.
Přemýšlím jestli už se vrátil Romeo přece jenom už má tři dny spoždění, ale nikde ho nevidím. Otočím se k Miře "Miro nevíš kdy se vrátí Romeo?" doufám že nejde slyšet jak mám zoufalej hlas. Miřin obličej potemní ještě víc. "Miro kdeje Romeo?!"už pomalu křičím přes celej cech, všichni se knám otáčí. Lucy ke mně přijde "Neboj Wendy. Romeo je vpořádku, stoprocentně se nejpozději do týdne vrátí. Ta mise možná bude trochu delší. Vždyť to znáš když snámachodíš na mise jak se většinou prodlouží." Lucy se usměje. Ale já poznám, že to sama neví a že to říká jen abych se uklidnila. Natsu vstává a křičí na Happyho "Happy jdeme najít Romea." "Jdu sváma!" vykřuknu bez přemýšlení "Wendy ty nikam nejdeš." říká mi Charlot.Už zase se o mě přehnaně bojí. Trochu protestuju. Gray se přidává k Natsuovi "Natsu přeci si tu slávu nenecháš prosebe." Erza se na mě usměje a říká " Lucy máme práci. Přece nenecháme jít ty blbce sami. Ještě se jim podaří rozbýt celý město". "HEJ!" Zakřičí Gray a Natsu jako jeden muž a začnou se spolu rvát.
Usměju se i když mám slzy skoro na krajíčku když jim mávém a přeji šťastnou cestu. "Neboj oni ti Romea přivedou spátky" "A my jim než s vrátí upečeme dort" snaží se mě utěšit Mira a Levy. Já se, ale rozběhnu a uteču do města.
Ve městě varazím do Lisanny "Wendy kam tak spěcháš?" zeptá se mě. "Nevím jen chci najít nějaké místo kde bych mohla být sama" odpovím. "Tak běž postaré cestě. Na konci cesty je stará stodla. Jeto příjemné a tiché místo" řekne mi Lisa pak už se jen rozloučí a jde do cechu. Bežím po staré cestě a opravdu nakonci té klikaté cesty je stará stodola obklopená stromy. Podaří se mi zakopnou a říznout se do kolena. To mi je teď, ale jedno. Chci klid a hlavně se mi chce brečet. Mám starch.Ne osebe, ale o Romea. Doběhnu do stodoly a lehnu si tam na zem. Už se stmívá pomyslím si. Najednou slyším nepříjemné zvuku. Někdo vešel do stodoly. Ta osoba mi zakrije oči. Mám strach. Chce mě snad unést nebo mi nějak ublížit?
"Všechno nejlepší k narozeninám" řekne ta osoba. Ten hlas znám. Ten hlas já zném nejlíp z celého cechu. Ten hlas patří.
"Romeo" vykřiknu snadšením v hlasem. Možnám trochu větším než bych chtěla. Vyleze na seník a já za ním. Lehneme si do sena. A nikdo už nic neříká. Jen tam tak spolu vtichosti ležíme. Byla sem rozrušená ztoho, že se Romeovi něco stalo tak moc, že sem úplně zapoměla na vlastní narozeniny. Ale tohle je ten nejlepší dárek který jsem mohla dostat pomyslím si. Jen já a Romeo. Romeo a já.





Tak doufám, že se vám moje povídka líbila. Byla moje první, ale já osobně si myslím že vypadá slybně.

Tohle sem kreslila já(Scatty kreslí mnohem líp)

Láska na první pohled(přímo z FT)
no možná takhle to mohlo vypadat v té stodole(obrázek z netu, fajn na tenhle obrázek nikdo nemá Mrkající)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama